NEWS

Nový desing (ZDE)
Fourteen days with Akatsuki- 6. kapitola ZDE
Již nejsem Nyuu, ale ... ehm... CoralineSama Phantomhive- Michaelis no Akatsuki :D

jůůů^^


Jak Akatsuki k nám do školy zavítali =D

17. února 2010 v 12:07 | Nyuu!
Přepadal mě tvořivá nálada, a tahle jednorázovka pstě byla nutná =D
Taky přikládám fotku Bananamena, protože kdo jí neuvidí, nezasměje se tomu v plné míře =) Také ignorujte fakt, že nám je 13, a jim nwm kolik, a ještě připomínka: Ve slově Bananamen je e schválně =)

Tady je Bananamenova fotka: http://elinka12345.blog.cz/1002/jaaa Je to Bananamenův blog =D Doporučuju se na Bananamena kouknout, potom je to vtipnější =)




Z pohledu Bettynky:
"Zdravíím tě, převeliký Jaspere!" zařvala jsem na celou šatnu, když jsem Jaspera viděla u skříňek.
Jako vždycky jsem ho objala a Bananamena čímsi flákla po hlavě, a vydali jsme se do třídy.
"Bananamene, kde jsi?" zařvala jsem a ohlídla se. Bananamen tam nebyl. Zahlédla jsem však něco jiného... něco jako kosu… trojčepelovou.
"Já už mam z toho Naruta halucinace." Pomyslela jsem si a pokračovala v cestě do třídy.

Z pohledu Itachiho:

"Do p***le, Kakuzu, ty kreténe, moh by si mi podat klíčky?" řval Hidan na celou školu, protože se mu kus Aka- pláště zavřel ve skříňce a Kakuzu mu odmítal vydat klíče.
"Proboha dej mu to už" řekl jsem radši Kakuzovi, jinak by bylo možné, že Hidan ten plášť urve, a následně nás všechny zabije.
"Nic mu neda.." Kakuzu to ale nestačil doříct, protože ho přerušil Pein.
"Vrať mu to!" zařval, a Kakuzu mu to vážně radši vrátil.
"A… kde je vůbec Deidara?" zeptal se.
"No… nevim." Odpověděl Sasori
"JÁ TĚ ZABIJU!! KATSU!!" ozvalo se spoza skříněk. To nám bylo dostatečnou odpovědí.
Rychle jsme se šli podívat, koho zase odpálil. Viděli jsme pouze ohořelého Tobiho narvaného v jedné ze skříněk. Už se ani nikdo neobtěžoval ptát, co mu vlastně udělal. Poté co se Deidara pokoušel Tobiho uhasit (dalším výbuchem) radši se do toho vložil Kisame. Radši jsme rychle upalovali do třídy, než ten rybník postřehne paní vrátná.
"Zdravíím tě, převeliký Jaspere!" ozvalo se najednou odněkud.
Hidan se tak lekl, že upustil kosu Kakuzovi na hlavu. Myslím, že to nebylo náhodou.

Z pohledu Bettynky:

Hned jak jsme došli do třídy, přiběhla k nám Vali.
"Hele, víte, že mají přijít nějací noví žáci?"
"Vážně?" divila jsem se. "A kdo?"
"No já nevim, ale ve třídnici jsem viděla, že jeden z nich se údajně jmenuje Tobi."
Vykulila jsem oči. "Klid, klid, to bude náhoda…" řekla jsem si sama pro sebe.
V tu chvíli zazvonilo. Napínavě jsem čekala na příchod nových studentů. První do dveří vstoupil… ne, to není možné… to nemůže být… Pein?
Dál šla… Konan…
Kakuzu...
Topení...
Hidane, nenič školní majetek!
Hidan…
Deidara…
Kisame…
Zetsu…
Tobi…(mírně ohořelý)
Sasori…
A nakonec Itachi…
"Omg, omg, OMG!!" asi bych začala řvát radostí, kdyby nebyla hodina.
"Prosím vy s tou kosou…" začal pan prof. Siegel. Hidan se na něj podíval.
"Můžete tu kosu odložit?" zeptal se znovu. To, že mu prosvištěla před obličejem byla asi dostatečná odpověď.
Siegel už se radši neptal, a za to jsem byla ráda, nerada bych totiž, aby byla naše třída svědkem Jashin rituálu.
"Tak, teď se nám představte." Řekl Siegel, a já se těšila. První předstoupil Zetsu.
Hned, jak Zetsu přestoupil před tabuli, vytáhl Bananamen z aktovky hromadu zeleniny a začal ji hrdě konzumovat. S vyplašeným výrazem jsem Bananamenovu zeleninu shodila pod lavici, a doufala, že si Zetsu ničeho nevšiml. Né že by mi vadilo, kdyby Bananamena spořádal k večeři, ale přecijen by z toho ještě měl nějaké bolesti žaludku.
"Ahoj, já jsem Zetsu."
"Já jsem taky Zetsu."
"Hele, já budu mluvit!"
"Já budu mluvit!"
"Domluvili jsme si, že já!"
"Ne já!"
A tak se tam hádala bílá polovina Zetsua s černou tak dlouho, dokud ho Pein nevystrčil na chodbu. Nastoupil tedy Hidan.
"Čau, jsem Hidan. Chcete vědět, k čemu je tahle kosa? No, potřebuju dobrovolníka…"
Bananamen hrdě zvedl ruku, a já chytla výtlem.
"Fajn, no…" pronesl Hidan zjevně zklamaný, že se přihlásil jen Bananamen.
"To se s tou kosou takhle rozmáchnu…" rozmáchl se s kosou, která trefila Bananamena přímo do pozadí.
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!!!!!" zařval Bananamen.
"No a potom takhle na zem nakreslim tenhle symbol…" pomalu mi začínalo být Bananamena líto.
"A potom…" Hidan se podíval na Bananamenovu krev.
"Hidane! Okamžitě toho nech, nebo jí aspoň obětuj někde v ústraní!" zakřičel Pein.
"Já si můžu obětovat, koho chci a kde chci ty debilní šéfe!"
Bananamen se svým pochroumaným pozadím se odporoučel na místo, a Hidan už se raději víc nepředstavoval. Nastoupil Kisame.
"Ahoj, jsem Kisame."
Bananamen zvedl ruku.
"Ten meč byl Egypťan?" zeptal se. Dala jsem si hlavu do dlaní. Z tohohle kouká průšvih.
"Ne, proč?" zeptal se zmatený Kisame.
"No… že ho mumifikovali." Vypadlo z Bananamena. Odpovědí mu byla obrovská přílivová vlna, která mu ovšem ochladila jeho zmrzačené pozadí. Pein zatáhl zuřícího Kisameho zpět a slíbil mu, že si půjdou večer zaplavat, aby se uklidnil.
Následně se měl představit Deidara, což mu ale znemožnil pan profesor, jelikož se zdrhajícím Tobim vybuchla i jeho katedra. Pan profesor dal radši konec hodiny. Hned potom jsem zjistila, že se k nám pomalým krokem, se zlověstným úsměvem (a kosou) blíží Hidan.
"Ty jsi ta dobrovolnice, že?" zeptal se Hidan.
"Jasně!" pronesl s úsměvem Bananamen, který stále nechápal, o co jde. Musela jsem jednat.
"Hele… né že by nebylo jejím snem obětovat se Jashin-sama…"
"Co..?" začal Bananamen, ale nedokončil, protože jsem jí přes hlavu sejmula kedlubnou z její sbírky zeleniny.
"… ale přecijen, je to ještě dítě, co takhle… až bude plnoletá??" zeptala jsem se s nejistotou v hlase.
"Fajn…" řekl mírně naštvaně, ale odkráčel. V tu chvíli se Bananamen probral.
"Zachránila jsem ti život, idiote! Proč se hlásíš jako dobrovolník brutálnímu věřícímu s kosou, ty debile?" zakřičela jsem na ní.
"Já nevim…" řekl Bananamen.
"Do osmnácti máš klid, potom tě už ale nezachránim." Řekla jsem.
"Néé, Betty, já nechci umřít, zachraň mě!" začala histericky křičet.
"Neser, nebo mu řeknu, že jsi křesťan." To už Bananamen mlčel.

Z pohledu Itachiho:

"No, úžasně to dopadlo. Deidara odbouchnul katedru i se svým spolupracovníkem (který se pořád ještě hasí v umyvadle), Hidan málem obětoval studentku, a já jsem se ani nestihl představit. Ukázal bych jim svůj sharingan… třeba na té Hidanově dobrovolnici. To by byla sranda. Muhehehe!"
"Hele lidi, tak mě napadá…" řekla Konan, "Kde je Zetsu?"
"Jak může být tak bezcitná?"
"My jsme také živí!"
"Sežereme jí!"
"Souhlasím!"
Přesně to, se ozvalo ze třídy, když Zetsu spatřil Bananamenovu zeleninu…


Okomentujte pls =D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kit Kit | 15. dubna 2010 v 23:58 | Reagovat

Tohle bylo super :-D doufám že bude pokráčko :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama